Sedí u stolu, před sebou učebnice, ale místo učení se dívá z okna, hraje si s tužkou nebo se ptá, kdy už bude konec.
Znáte to?

Mnoho rodičů si myslí, že problém je v dítěti. Že je "neklidné", "líné" nebo "nemá disciplínu".

Ale pravda je většinou úplně jinde.

Děti se rodí s přirozenou touhou učit se.
Podívejte se na batole, které se učí chodit. Zkouší to znovu a znovu, padá, ale nevzdává se. Nikdo ho k tomu nenutí. Prostě chce.
Proč tedy tato přirozená touha mizí, jakmile děti začnou chodit do školy?

Problém je v systému, který děti nutí učit se věci, které nebudou potřebovat, způsobem, který je pro ně nepřirozený a neefektivní.
Dítě, které je nuceno sedět hodiny v lavici a memorovat fakta, ztrácí zájem i schopnost soustředit se. Tento způsob učení je mrhání časem.
Aby bylo učení efektivní a atraktivní pro vašeho potomka, je nutné zapojení ideálně všech jeho smyslů. To znamená učit se reálnou činností, prací na něčem skutečném a potřebném pro život.

Domácí vzdělávání je příležitostí vrátit dětem jejich přirozenou radost z učení.

Zde je několik tipů, jak podpořit soustředění a efektivitu při domácím vzdělávání:

1. Nechte dítě pracovat na vlastních nápadech - reálných věcech. Pokud nemá inspiraci, připravte mu reálný úkol který tušíte že zvládne a bude ho bavit.
Po dokončení činnosti ho nechte objevit s jakým školním předmětem nebo předměty činnost souvisí a připojit krátký zápis. Např. u vaření spočítat hmotnosti ingrediencí, dobu přípravy, kalorie hotového jídla, spotřebovanou energii. U sekání trávy spočítat plochu zahrady apod. (složitost úměrná věku)

2. Respektujte přirozený rytmus dítěte.
Některé děti jsou nejvíce soustředěné ráno, jiné odpoledne. Sledujte, kdy je vaše dítě nejvíce v pohodě, a plánujte učení na tento čas. Mějte přehled o jeho spánkovém režimu.

3. Odstraňte rušivé elementy, jako je televize, mobilní telefony apod.
Pokud už má přístup, kontrolujte jak vaše dítě internet používá a buďte mu vzorem v konstruktivním a cílevědomém využívání. 
Dlouhodobá expozice zejména sociálním sítím a pc hrám poškozuje centrum mozku, zodpovědné za schopnost soustředit pozornost. Tyto média jsou také silně návyková a jejich sledování se snadno zvrhne do problému srovnatelného s gamblerstvím nebo alkoholismem. 

4. Učte se reálnou hrou nebo experimenty.
Děti se nejlépe učí, když řeší něco skutečného, co je zajímá a baví. Používejte offline - tedy skutečné hry nebo experimenty v reálném prostředí, které je vtáhnou do procesu. Od deskových, karetních nebo jiných domácích her bez displejů až po všechny venkovní aktivity.

Jako dítě na prvním stupni jsem s kamarády často hrával pozemní hokej s tenisákem v parku. Skvělá byla stavba a testování dětské káry z prkýnek a podvozku vyřazeného kočárku. Tou dobou byla naše kůlna na bicykli tuningovou dílnou, kde jsme řešily způsoby "zavěšení" náprav, kvalitu koleček a sestavení řízení. K tomu nám stačilo pár prkének, šroubů, kolečka ze starých kočárků, vrtačka a nadšení.

Tohle tvoření a testování dětských monopostů nám dalo mnohem víc než kdyby nám rodiče koupili hotová vozítka. Dnes by to byl úžasný podklad domškoláckého projektu v rámci fyziky, matiky a geometrie. Stačilo by zadat pár údajů do našeho Tvůrce projektů a za pár minut hotovo.

Přitom bych o tom jako školák mohl mluvit hodiny, protože jsem to prožil. To je opravdové učení. Každé dítě se dokáže pro něco nadchnout, pokud je často v podnětném prostředí. Tím však není učebna ale reálný svět tam venku...

Děti mají rády také PC hry a online svět. Proč je zde neuvádím? Náš mozek nás odměňuje při dosažení cíle vyplavením hormonu štěstí. Máme to tak evolučně nastaveno a v reálném světě nás to motivuje k dalšímu pokroku-přežití. Problém je že v online hře vyběhneme kopec nebo naštípeme haldu dřeva stisknutím klávesy enter. Hormon štěstí se vyplaví zadarmo a klidně každou chvíli. Není divu že je to návykové. Každé dítě usedající k online hře by mělo znát a rozumět těmto souvislostem a zvykat si na bezpečnou míru vystavení se virtuálnímu světu.

5. Dopřejte dítěti pohyb v reálných výukových situacích.
Mozek potřebuje pro svou práci pohyb. Miliony let jsme se vyvíjeli v interakci s pohybem v přírodě. Tělesný pohyb a smyslové vjemy související s aktuální činností a prostředím, poskytují mozku důležitý kontext, sloužící k upevnění zkušeností.
Např. základy matematiky si děti mnohem rychleji a trvale osvojí na číslovaném schodišti, krokovacím pásu nebo na vlastnoručně nakresleném skákacím panáku před domem. Klasické sezení ve školní lavici nebo doma za stolem je nejen nezdravé pro fyziologický vývoj dítěte ale je i v přímém rozporu se způsobem, jak lidský mozek získává a ukládá informace.

6. Nechte dítě selhat.
Chyby jsou přirozenou součástí učení. Nebojte se, když něco nejde hned. Povzbuzujte dítě, aby zkoušelo dál. Každá chyba je cenná zkušenost.

Pamatujte, že každé dítě je jiné. Co funguje u jednoho, nemusí fungovat u druhého. Ale jedno je jisté, nejen děti ale mi všichni se opravdu učíme jen když něco reálného a smysluplného děláme.

Takto vzniklý prožitek si pamatujeme do všech podrobností a můžeme o něm mluvit s přehledem.

Pokud ho potřebujeme přenést na "papír", jako důkaz probíhajícího vzdělávání, od toho je tu náš Tvůrce projektů, který to zvládne za pár minut.

když budete svému dítěti dlouhodobě dobrým vzorem dáte dítěti prostor a důvěru, jeho schopnost soustředit se a učit se se výrazně zlepší.

---

Pokud vás tento přístup zaujal, sdílejte tento příspěvek s ostatními rodiči.

Možná právě oni hledají způsob, jak svým dětem vrátit radost z učení.