Nejlépe se učíme reálnými zážitky. Při zapojení do trojrozměrného světa (jako je turistika v přírodě, vaření oběda či stavba modelu letadla) naše mozky těží z toho, co neurologové nazývají "prostorovou sumací". Přijímáme současně více vstupů: vizuální informace, zpětnou vazbu z pohybu, gravitační orientaci, teplotní vjemy, zvuky, vůně a další.

Tyto různorodé vstupy poskytují mozku související kontext a posilují nervová spojení.

Proto si nejlépe pamatujeme to, co jsme reálně dělali, nikoliv pouze studovali.